slow fashion

jednou za čas mi přijde dotaz, jestli bych mohla nějaký kus poslat ihned. nemůžu. a nechci.

opravdu nic nešiji do zásoby. nemám to ráda a nedělám to ráda. hned po focení nové kolekce si některé kusy nechávají modelky, já anebo stálé zákaznice. nerada šiju na ramínka do skříně, nemají duši.

nemám na to ani tu skříň, ani prostor. nechci mít sklad - látek, nastříhaných kusů, ušitých kusů, pomníčků. případy nevyřešených majitelů šatů. záměrně se tak chci vyhnout nesmyslné nadprodukci a slevám, protože mi to přijde hodně postavené na hlavu. rozstříhat látky na desítky kusů, všechny ušít, skladovat, a pak prodat mnohdy jen za cenu látky bez ohodnocení samotné práce.

vždycky se mi líbilo, když ve filmu šel někdo ke švadleně anebo krejčímu. tak trochu společenská událost. vzít míry, před zrcadlem přikládat látku k tváři, na těle špendlit, chodit na zkoušky, trochu do toho mluvit. chci tohle částečně zachovat. hned na začátku tím, že nic nebudu šít předem. anebo tím, že si můžete vybrat látku, barvu, upravit délku, výstřih, vyměnit rukávy. anebo si sami trochu navrhnout, co potřebujete. vyjít z některého střihu kolekce a trochu ho poladit k sobě samé. anebo chtít něco, co v nabídce není a vymyslet to společně. v brně je možné oblečení před došitím vyzkoušet, doladit délky. ano, trochu to trvá, ale rozhodně to nebude unáhlená koupě. můžete do toho mluvit.

mám ráda, když vím, pro koho šiju. mám ráda tu komunikaci kolem a leckdy napětí při hledání té pravé látky. 

~

termín slow fashion (SF) použila profesorka kate fletcher už v roce 2008. vnímá ho jako životní styl, připodobňuje ho ke slow food/slow movement. je to ekologický, udržitelný a etický přístup v módním průmyslu. vyhýbá se masové výrobě a podněcuje k nákupu kvalitního zboží (déle vydrží), zpomalení spotřeby a respektu pomalého rytmu přírody, který se při rychlosti a množství fast fashion (FF) nestíhá regenerovat. FF vede k vyčerpávání vody (pralesů), znečisťování prostředí při výrobě i rozpadu oblečení na skládkách, zneužívání levné pracovní síly ve špatných podmínkách. o FF i SF je několik filmů a odborných knih, z oddechovější beletrie můžete zkusit knihu "horkou jehlou" od rudolfa havlíka.

~

já žila v duchu SF od malička. oblečení jsem dědila a mamka jako samoživitelka se dvěma dětma nakupovala buď v sekáči anebo nám (i sobě) oblečení šila. v sekáčích i šití na sebe jsem pokračovala i já - na gymplu chodili všichni oblíkaní stejně, v oblečení "od vietnamců" a mě to nebavilo. když jsem něco potřebovala, našla jsem to v sekáči anebo si to ušila. neměla jsem skoro nikdy oblečení, které by mi jen tak leželo ve skříni.

podobně jsem začala i s šitím pro ostatní. na vysoký jsem ušila tričko s výstřihem na zádech, kamarádka chtěla taky. další jsem vystavila na fleru (tehdy zrovna začínal) s tím, že ho na přání ušiju. ušila jsem ho 50x na mamčině stroji a tím si vydělala na vlastní šicí stroje. a zbytek už asi znáte: nemám ráda šití do zásoby. ušiju kolekci - každý kus v jedné velikosti. k vyzkoušení je vždy jen to, co zbylo po focení. když se prodá, ušiju ho znovu jen na předobjednávku - tak aby se dalo oblečení střihnout a upravit na přání přímo konkrétní nositelky. nejezdím na prodejní akce, aktuálně nemám oblečení v žádném kamenném obchodě. len, bavlněné a úpletové látky beru od českých výrobců. slabost mám pro francouské a japonské látky, z těch šiju vždy jeden nebo dva kusy kolekce (další na přání).

udržitelná pro mě rozhodně není značka, která se pyšní nálepkou lokální a slow a má našity stovky kusů oblečení v deseti barvách a pěti velikostech, aby je měla (nejen na eshopu) "na skladě" jako je to zvykem u řetězců. udržitelnost je pro mě právě ta snaha eliminovat samotné množství vyráběného oblečení, o kterém nikdy nevíte, jestli a kdy se prodá. dá se to vyřešit předobjednávkou, vzorníky barev, přeměřením oblečení, které vám sedí. ne slevami, výprodeji a dárky za zápis do newsletteru. (samozřejmě ne vše se dá koupit bez vyzkoušení a naslepo.)

pro mě znamená udržitelnost a vědomý nákup právě to, že konkrétní žena ví, že šiju přímo pro ní, stříhám na její přání. že si může vybrat látku, upravit délky, vybrat si třeba i knoflíky jen podle sebe. že jsem trochu jako švadlena, které se platí primárně za práci. nedá se to vrátit jako cenově podhodnocený kus řetězce, vyráběný a pálený na skládce v asii, kam mnohdy putuje po tom, co se od zákazníka po vyzkoušení vrátí.

to moje pojetí je ale asi úplný opak slova business, miliony se na tom vydělat nedají. ale zas si neničím karmu :-)